SK SLAVIA PRAHA - FC BRNO 2:1

Sice je to už déle, ale vrátím se ještě k zápasu s Brnem. Uf, to bylo peklo! Finiš jak Brno! Jelikož jsem sabotoval práci zápasem v Liberci, nemohl jsem si dovolit to opakovat hned další týden. Přeci jen těch pondělních zápasů bude asi více. Vyrazil jsem tedy, i přes brzkou hodinu, jen do naší fotbalové hospody na hřišti shlédnout zápas o první místo alespoň „velkoformátově“:)

Už před zápasem jsem se obával klasického Brněnského scénáře posledních let, brzký gól a pak naše zoufalá snaha alespoň o remízu. No nemýlil jsem se:( Naprosto neuvěřitelně, ještě teď mi stoupá tlak, zahraná standardní situace vyústila v předpokládaný brzký gól. Pak naše marná snaha o korekci. Brno hrálo dobře, hrálo to co potřebovalo a upřímně si alespoň remízu zasloužilo. Já ovšem trpěl. Hospoda plná „těch druhých“ s postupem času a naší stoupající nervozitou se začínala ozývat a komentovat hru. Chlapci se už viděli na prvním místě tak jsem se znechucen jak naší hrou tak jejich poznámkami odepral na cestu domů. Asi to zapříčinila ta hospoda, ale v okamžiku mého příchodu vyrovnali a následně Kozáčik strhl vítězství na naši stranu. Jen škoda, že jsem přišel o ty jejich obličeje v okamžiku našeho triumfu:)

Pokud chceme pomýšlet na titul, musím jistě vyhrávat i zápasy kdy nejsme jasně lepším týmem, ale obávám se že je jich na můj vkus poněkud příliš.